Zvyknout si na knížky Terryho Pratchetta trvá asi tak dvě knihy, pak je to ale návyk na celý život. Svět Zeměplochy v celé nádheře nastavuje humorné i ironické zrcadlo nám všem, nejen hrdinům. Máme štěstí se zase potkat s městskou hlídkou, Elániem, Karotkou a samozřejmě s lordem Vetinarim. Je tu krásně zobrazena nesmyslnost války a to, z jaké malichernosti může vzniknout.
Upozorňuji, že níže se bude psát o obsahu knížky, takže to bude vlastně SPOILER a pokud si zrovna tuhle knížku hodláte přečíst, tak dál nepokračujte.
Hrr na ně!
Zásadní událostí děje knihy, okolo které se to všechno točí, je objevení nového ostrova. Ostrov Lepš objevili nezávisle na sobě rybáři z Klače i z Ankh Morporku. Obě země si samozřejmě na ostrov dělají nárok. Dojde tak k setkání prince z Klače a představitelů Ankh Morporku. Jenže v tu chvíli se stane atentát. Princ naštěstí přežije (jeho vrah ne), ale znamená to napjaté vztahy. Podle vyšetřování, které vede velitel Elánis to vypadá, jako by to na Klač někdo chtěl hodit, ale jisté není nic.
Možná se schyluje k válce a to pro Ankh Morpork není dobré, nemá totiž armádu. Důvodem má být pokus o atentát, ale všichni vědí, že se bude válčit o nový ostrov. Lord Vetinari (vládce města) se ale v podstatné chvíli stáhne do pozadí a ve městě vypukne šílenství válečných příprav. To zahrnuje i brannou povinost, nenávist proti přistěhovalcům z Klače a jiné výtržnosti, které zaměstnávají hlídku a Elánia.
Je to trochu více spletitý příběh a někdy dá práci se orientovat v jednotlivých nitkách putujících jinou než hlavní cestou příběhu, ale naštěstí se to vždy nakonec vrátí k podstatě. Angua (což je vlkodlačice z městské hlídky) se stane špiónkou, ale chytrý protivník z Klače (Jedenasedmedestátihodinový Ahmed) jí navlékne stříbrný obojek a uvězní ji ve vlčí podobě.
Desátník Karotka se rozhodne ji zachránit, sežene loď a vydá se za ní. Protože ji miluje, neváhá riskovat a postupně rozebírá loď podobně jako tomu bylo třeba v cestě kolem světa za 80 dní. V Klači pak dojde ke střetu s T´rusy, což jsou obávaní pouštní bojovníci, ale mají úctu k jiným bojovníkům a žijí trochu spoutaní pravidly a tradicemi. Karotka má obrovské charisma a to uplatní i u nich i když to není zrovna jednoduché. Ahmed a jeho zlá pověst zde také sehraje svou roli, ale nakonec se díky Elániovi podaří Anguu zachránit a z Ahmeda se vyklube docela fajn chlápek.
Právě díky Ahmedovi, Elániovi a Karotkovi se podaří obě válečné strany donutit k tomu, aby se vzdaly. Je to sice nesmysl, ale vojáci zvyklí poslouchat rozkazy a zákony prostě složí zbraně, protože jinak by je mohl Elánius a Ahmed zatknout za porušení zákonů – jak jim je důrazně vysvětleno.
Mezitím se Patricij (lord Vetinari) se seržantem Tračníkem a Noby Nóblhochem vydají na cestu v ponorce, kterou sestrojil Leonardo da Quirm. Je to jednodušší typ ponorky a dva lidé ho musí pohánět šlapáním, proto s Vetinarim putují i 2 členové hlídky. Původní myšlenka, vyhodit válečné vedení do vzduchu pomocí bomby, se ukáže jako špatná a nesprávná. Naštěstí se podivnou shodou okolností, a lehkými kotrmelci v cestování, dostanou i k létajícímu koberci a stihnout se tak včas dostat na jednání o míru. Lepš tak připadne Klači, ale jen proto, že díky informacím sesbíraným cestou Vetinari ví, že se Lepš žase brzo potopí zpátky do vody a nestojí tedy o něj.
Vetinari, Elánius a členové hlídky už zase zachránili svět, ale asi to stejně nikdo neocení. Hrr na ně! je prostě s nadsázkou podaný příběh o tom, jak lehce může dojít k válce a jak složité může být tomu zabránit.
Děj vypadá jednoduše, když ho shrnu do pár odstavců, ale je tam hodně úvah o nesmyslnosti sporů a válek. Je tam ale taky spousta humoru a ironie. Představa Nobyho jak je převlečen za krásnou beduínku Bětu a nakonec je pohlcen svou rolí tak, že ochotně bojuje za práva žen, je prostě úžasná.
Nebo tajemství Jedenasedmdesátihodinového Ahmeda, které se prolíná skoro celou knihou, to také stojí za přečtení.
A taky zoufalství Elánia, který se musí naučit s novým přístrojem. Něco jako mobilní telefon a diář, který samozřejmě funguje na principu malého démonka. Často mu to způsobuje depresi a nezřízenou chuť takový přístroj roztřískat.
Knížky od Terryho Pratchetta patří k mým nejoblíbenějším. Jaké jsou, a kolik jich napsal, se můžete dočíst ve článku Pratchetovky – fantasy knížky plné humoru a ironie. Jednotlivé obsahy knížek, jak je postupně znovu a znovu čtu, pak sepisuji tady na Šuplících.
