Zvyknout si na knížky Terryho Pratchetta trvá asi tak dvě knihy, pak je to ale návyk na celý život. Tentokrát je to nejen o hlídce (znovu Karotka, Angua, Noby Noblhóch a samozřejmě velitel Elánius), ale také je to detektivka jak se patří. Jen s golemy, trpaslíky, upíry a zašmodrchanou historií. Navíc si čichneme i k emancipaci trpaslíků a trpaslic.
Upozorňuji, že níže se bude psát o obsahu knížky, takže to bude SPOILER a pokud si zrovna tuhle knížku hodláte přečíst, tak dál nepokračujte!
Nohy z jílu
Ve městě Ankh Morpork prodávají golemové jednoho z nich a za směšnou cenu. No kdo by to nekoupil.
Samuel Elánius (velitel městské hlídky) po ránu zjistí, že je stále na seznamu cechu vrahů, trochu ho to těší a trochu zlobí. Pak se staví na strážnici a dovídá se novinky, že byl zavražděn nějaký starý kněz a také správce muzea trpasličího chleba, pojítkem je arzen, bílý jíl a lísteček s textem v puse mrtvého. Pak navštíví krále heroldů (což je starý upír) protože by rád získal erb a protože ho tam poslala Sybila (jeho manželka a lady). Dozví se ale, že erb mít nemůže, protože jeho rodina už jeden měla, ale protože Elániův dědeček zabil posledního krále, nesmí ho získat zpátky. Také se „náhodou“ dozví, že Noby má možná urozené předky.
Následně se věci rozbíhají i zamotávají. Elánius pro změnu najde v bezvědomí Patricie Vetinariho a snaží se zjistit proč a čím byl otráven, ale zatím si s tím neví rady ani koňský doktor a to je co říct.
Na stanici přijde golem Dorfl, aby se přihlásil k vraždě kněze. Karotka mu však nevěří, a proto mu vyndá šém (oživovací svitek) a tím golema znehybní. Brzo potom začnou golemové ničit sami sebe a nechávají po sobě jen vzkaz: Jíl mého jílu. Nezabiješ.
S Lordem Vetinarim (patricij) to mezitím vypadá zvláštně, chvíli mu je lépe a hned druhý den jeví známky otravy. Navíc se zjistí, že jeho služce, co si domů nosila jídlo, zemřela babička a mladší bratr. Záhada.
Všechno se zamotává, Vetinari líčí past, Elánius předstírá opilost, Tračníka omráčí a unikne jen s pomocí skřítka. Trpaslice Pleskot provokuje sukní a rtěnkou a najednou se objevuje bílý golem, který je po rozbití schopen se znovu složit.
Nakonec Elánius přijde na to, že arzén u Vetinariho byl ve svíčkách a to ho pomalu trávilo. A proto zemřeli i další lidé, kteří zbytky svíček používali doma.
Hlídka přijde na to, že golemové pomocí kněze a strážce z muzea udělali ze své hlíny speciálního golema, který je měl vést. Ale něco se pokazilo, golem se zbláznil a zabil oba staré muže.
Dojde k souboji golema Dorfla, který dostal od Karotky nový šém a nová slova života. Vyhrává ale nový bílý golem a vytrhne mu šém. Protože Dorfl má (i díky Karotkovi) slova života zapsaná přímo v srdci, znovu obživne a nového golema rozbije. Při tom pochopíme jak to s golemy, jejich historií a touze po svobodě a uznání.
Jak to dopadlo?
Na konci knížky vyplyne na povrch, že skoro vše z toho zosnoval král heroldů protože chtěl, aby se vrátily staré časy a město mělo znovu krále. Když ho pak Dorfl zajme (krále heroldů a velmi starého upíra), Elánius pro jistotu spálí všechny nashromážděné záznamy o rodokmenech. Klid je klid, kdo by stál o erb a rodokmen.
Vraždy jsou vyřešeny a okolo se dělo i mnoho dalšího, jak už to tak v pratchettovkách bývá. Třeba to, že do hlídky nastoupil alchymista trpaslík Pleskot řiťka a pak se zjistilo, že je to trpaslice. To není nic divného, ale ona se jako žena také začíná chovat, což do té doby bylo neslýchané a trpaslíka od trpaslice jste nerozeznali.
Taky Noby Nóblhóch tu má docela prostor, stává se lordem a ostatní ho přesvědčují, že je potomek králů a má nárok na trůn, to ho ovšem vyděsí. Ale před tím způsobí v místní smetánce pěkné pozdvižení.
Knížky od Terryho Pratchetta patří k mým nejoblíbenějším. Jaké jsou, a kolik jich napsal, se můžete dočíst ve článku Pratchetovky – fantasy knížky plné humoru a ironie. Jednotlivé obsahy pak najdete taky.
