Díl. 5
Mýval, jak praví Wikipedie, je středně velký savec obývající původně Severní Ameriku. Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté a smíšené lesy, ale díky své přizpůsobivosti dnes zcela běžně obývá i města, kde je často považován za vážného škůdce. Mýval často vyhledává skrýše v podobě nory nebo v zastavěné oblasti komíny. Obzvlášť v komíně se stává problémovým domácím mazlíčkem…
Je náš pan Kočka mýval?
Vrátíme-li se k definici, musím uznat, že částečně to na pana Kočku sedí. Nutno si přiznat, takový malý škůdce to tedy je. Kde může, něco vyvede. Ostatně to se postupně dozvíte i v dalších částech Deníku domácího mazlíčka, který mu píšu. Porovnávala jsem fotky, jasným znakem je pruhovaný (mourovatý) ocas, další podoba s mývalem. A navíc se pořád se myje.
Pokračujeme-li ve čtení definice, dostáváme se ke skrýši. I to by sedělo, neustále ho někde lovím. Zejména, když spěchám do práce a potřebuji ho vyprovodit ven z bytu. V takových chvílích dosahuje jeho kreativita vrcholu. Tentokrát si za svoji skrýš zvolil myčku. Dostat ho ven přes špinavé nádobí se příliš nedařilo.
Ale protože jsem v základu optimista, jsem vlastně ráda. Podle definice vyhledává skrýše v podobě nor nebo v zastavěné oblasti v podobě komínů. Díky Bohu za myčku, z komína bych ho jen těžko dostávala.
Nakonec musím uznat, že i když se pan Kočka pořád myje a ještě leze do myčky, mýval není. Je to pořád náš domácí mazlíček a jeho alotrie, které vyvádí, mi často vykouzlí úsměv a zlepší náladu.
Kočka nebo pes, na tom nezáleží. Milujeme svoje domácí mazlíčky. A protože jsou běžnou součástí našich domácností i životů, a proto jim píšeme třeba i deníky. Co vyvádí náš pan Kočka si můžete přečíst v celé sérii článků s názvem Deník domácího mazlíčka. Tady je odkaz na první díl „Co si myslí naše kočka„.
