Touha po romantice ve srážce s realitou. Vlastní taneční bylo peklo a tak jsem ho přichystala i svým dětem.
Do tanečních své druhé dcery jsem se nesmírně těšila. První dcera do tanečních nechodila a já se na tp několik těšila. Dlouho před létem jsem začala prohlížet nabídky šatů nejen pro dceru, ale i pro sebe. U toho jsem zjistila, že se za poslední dobu moje velikost nějak záhadně změnila a objevila jsem kouzlo stahovacího spodního prádla.
A protože to pro mne byla opravdu velká událost, nachystala jsem se se vším všudy. Zážitky se zkoušením stahovacího prádla najdete ve článku Jaké je stahovací prádlo aneb postavička bez práce.
Příprava a nákupy na taneční
Šatů, sukní i halenek je všude velký dostatek, první zádrhel přišel ve chvíli, kdy jsme se zaměřily s dcerou na hledání vhodných bot. Najít pěkné, funkční a levné taneční boty, ideálně ve dvou barvách, nebylo jednoduché. Nás nakonec zachránil Deichman a i když boty nejsou na pohled extra, jsou krásně normální a vlastně jsou naprosto dokonalé. Každé dívce a její mamince doporučuji nepodcenit plnou špičku, ušetříte si slzy, zranění a hlavně velký počet punčocháčů (silonek).
Silonky na taneční nakupte v dostatečné zásobě, skoro na každou lekci padly jedny. V tomto ohledu za mne nemá cenu kupovat kvalitu s vyšším den (hustota silonky), ale dostatečné množství, pro všechny případy. Nejlépe vícepack za solidní cenu.
A to jsme pořád na začátku. Řešily jsme i spodní prádlo, kalhotky (aby nebyly vidět), podprsenku pro slečinku , aby byla hladká, s ramínky i bez ramínek, aby byla bílá, černá, tělová. V tomhle mi dobře posloužil Astratex, protože moje velikost není zrovna konfekční. Dcera může nakupovat v mnoha obchodech a samozřejmě se nám návštěva obchodního centra nevyhnula. Bylo mi slíbeno množství dortíků pro přežití v džungli obchoďáku. Tak jsem do auta naložila několik oblečeníchtivých děvčat (spolužačky) a vyrazila na nákupy. Spodní prádlo, doplňky, boty a nějaké ty šaty se rozhodně našly v hojném počtu.
Velikosti nákupů na taneční jsem se trochu bála, ale už před tím jsem zjistila, že tanečními se žije každý rok. Maminky a dívky tyhle věci sdílejí a tak nebyl problém v půjčování. Každý, kdo už taneční absolvoval, něco přinesl. Bylo toho tolik, že jsme nakonec koupili jen jedny šaty a samozřejmě šaty na věneček. Což je nádhera, protože ostatní věci taky něco stojí a peněženka není bezedná.
Tak to máme, boty, spodní prádlo, šaty i doplňky. Hurá na to. Konečně taneční.
První taneční lekce
Po první lekci jsem se domů vrátila zdrcená. Ta nemehla, co jsem tam viděla tančit, se v životě nenaučí nějakým ladným pohybům, moje dítě nevyjímaje. Druhá a třetí lekce dopadla podobně. Pak se to ale najednou nějak zlomilo a pohled na ten barevný rej už nebolel. Asi od třetí lekce to najednou to byli mladí lidé, kteří se pohybovali ladně a i když jsme zatím nebyli ve vídeňské opeře, už to bylo moc pěkné. Romantika z toho dýchala až na balkon, kde jsem seděla.
Jako velká část rodičů jsem nafotila tisíce fotek a natočila spoustu videí. Sice je asi nechám uložené na disku, ale za ten pocit to stálo, jsem spokojená.
Pohádka? Aneb u nás nic není úplně v klidu
Vím, že je dobré tančit v kratších šatech. Nepletou se v nohách a není v nich horko. Každá ale chceme být občasza princeznu, stejně tak i ta moje. Princeznovské šaty jsme měly, jen bylo nutné je trochu zkrátit. To jsme udělaly. Nezkušeně jsme nechaly délku jen těsně ke kotníkům, aby zůstaly dostatečně princeznovské. Byly to šaty se živůtkem bez ramínek, co drží „samy“. Měly šněrování a to jsme hodně stáhly, doma vše vypadalo krásně a pohádkově.
Zahráli první polku a už jsem viděla, že je malér. Minimálně 4x došlo k popotahování šatů. Popadla jsem svoje oblečení a vyrazila hledat pomoc do podvečerního města, protož jsem měla plán. Koupit jehlu, nit a nůžky, a z průhledného odepínacího ramínka podprsenky udělat náhradní ramínko šatů. Paní v šatně asi byla na podobné situace zvyklá a rozpoznala pohledem zoufalou matku. Vytasila se s nůžkami i šitíčkem, nikam jsem nemusela. Vytáhla jsem ze sálu nešťastnou tanečnici, a když jsem viděla, jak dlouhá je šňůrka od živůtku, ustřihla jsem ji. Nouzové ramínko kolem krku bylo tak hotové během minutky.
S oddechem jsem se posadila na své místo a studený pot postupně osychal.
Pak přišla chacha (latinskoamerický tanec čača) a nastal další problém. Ty šaty byly prostě moc dlouhé a spodnička se asi nějak natáhla, ouha. Hrdinně to dcera vydržela do přestávky a pak chtěla jet domů. To už jsem vyřešila radikálněji. Půjčenými nůžkami jsem „opižlala“ dobrých 15 cm spodničky (nebude to vidět) a vrchní sukni (naštěstí bohatě řasenou) jsem přichytila několika stehy na různých místech a tím ji nadzvedla a zkrátila. Zblízka to bylo trochu vidět, při tanci vůbec. Zbytek tanečních proběhl klidně a princezna málem protančila střevíčky.
Na závěr jako vždy ponaučení
V mojí kabelce, tašce a peněžence od té doby nikdy nechybí jehla a niť a alespoň malé nůžky. Dcera byla nadšená, jak má akční maminku a jak všechno dokáže v klidu vyřešit, ale maminka takové infarktové stavy opravdu zažívat nechce. Naštěstí budou další taneční až za 5 let. U kluka s jedním oblekem nepředpokládám obdobné problémy.
Matky všech zemí co mají taneční, noste s sebou náhradní silonky, šitíčko, oboustrannou lepicí pásku, nůžky a náplasti na puchýře. Bez toho se taneční mohou během jediného tance stát dobrodružnou eskapádou.
Peripetie tanečních můžou být humorné a nebo děsivé. My naštěstí máme rádi humor a tak se snažíme přistupovat i k jiným životním situacím. Takže když se podíváte do rubriky čtení ze šuplíku, zjistíte jaké další příhody nás potkaly a potkávají. Třeba jak jsme zapomněli dítě na táboře, to vám zvedne sebevědomí, protože zjistíte, že takové věci se prostě dějí i jiným.
