Vlastně by dovětek měl znít: postavička bez práce aneb na stahovací prádlo nedám dopustit. Protože už jsme tu někde psali o peripetiích v tanečních, není od věci se zmínit o zkušenostech se stahovacím spodním prádlem.
Cesta prozření
Na počátku byla krásná postava, která nic takového nepotřebovala, jenže časem se oblinky na těle stávaly většími a hlavně měkoučkými. Což nebylo až tak žádoucí. Nejdřív to zkouším statečně ignorovat, postupně tomu přizpůsobuji šatník a pak najednou zjistím, že takhle tedy ne! Je načase vyzkoušet něco nového, abych mohla znovu vklouznout do pouzdrových šatů se sukní končící nad koleny.
Na rovinu, mám z těch pokusů i vlastní fotky, ale nemám naprosto odvahu je sem dát. Možná až se domluvím s nějakým šikovným grafikem 🙂
Zjišťování informací (zlatý google)
Za tímto účelem jsem se rozhodla zkusit stahovací prádlo. I když se říká, že si ho máme rovnou vyzkoušet přímo v obchodě, já zvolila ze studu bezpečnější variantu a objednala si prádlo po internetu. Prostě jsem si chtěla tajně doma (beze svědků) ověřit, zda to k něčemu bude. Protože internet dovoluje věci vracet do 14 dní a protože množství e-shopů už má dopravu a vracení zdarma, nebyl to vůbec žádný problém. Z nostalgie jsem objednala na Astratex, ale časem jsem našla i jiné alternativy.
Po pročtení několika článků jsem zvolila rovnou stahovací šaty (někdo tomu říká stahovací spodnička), které končí pod prsy a mají ramínka. Bála jsem se, že stahovací kalhotky nepojmou všechno. Nechtěla jsem, aby byla prsa „zpláclá“ a chtěla jsem si vzít vlastní podprsenku, na kterou jsem byla zvyklá. Zvolila jsem více variant velikostí a variant míry stažení. Soustředila jsem se na midcontrol a maxcontrol s velikostí o číslo menší a pro jistotu i s mojí velikostí.
Pokusy v praxi
Při prvním pokusu o nasoukání se do „pouzdra“ jsem stála před zrcadlem, při všech dalších už jsem tuto chybu neudělala a k zrcadlu dorazila až oblečená. Prostě to není situace, která by zvedala sebevědomí, ba právě naopak. Na vyzkoušení jsem troje různé stahovací šaty a u každých byla pevnost/tuhost trochu jiná, z těch jsem vybírala. Ty nejtužší šaty mi daly pěkně zabrat a trvalo dobu, než jsem zjistila jak na to. Chvílemi jsem se bála, abych je neponičila, aby někde nepraskly, chvílemi jsem nevěděla, jestli se z nich ještě někdy vůbec dokážu vymotat. Znovu jsem si gratulovala, že jsem zvolila domácí prostředí a čas, kdy nebyl nikdo doma. Nezasvěcené oko by vidělo grotesku hodnou Charlieho Chaplina.
Jak to pak dopadlo v praxi? Stahovací šaty splnily očekávání, na plese jsem měla hladkou a štíhlejší postavu a velmi dobrý pocit. Když mne partner držel při tanci, neměl šanci nahmatat obvyklé měkké bochánky. Kupodivu jsem byla více spokojená s maxcontrol a o číslo menší velikostí, dýchat se v tom dá v pohodě, ale na každodenní nošení by to nebylo.
Poznatek z praxe je, že i když mají šaty dole silikonový proužek, při častém sedání a vstávání se postupně vyhrnout a je třeba zajít na toaletu a vše upravit.
Na základě této dobré zkušenosti jsem se rozhodla dát šanci i dalším kouskům stahovacího prádla. Kalhotky (nízké, vysoké, s nohavičkou), stahující body bez podprsenky i s podprsenkou, šaty bez ramínek (taková tunelová spodnička), spodničku do pasu. Z toho všeho jsem po čase zůstala u prvně vyzkoušených stahovacích šatů, vysokých kalhotek a kalhotek s nohavičkou. Ještě bylo dobré body, ale zatím jsem celkově nepřišla na chuť „bodýčkům“ i když si je mnoho kamarádek chválí. Budu jim muset dát druhou šanci.
Perlička od „hubeňourek“
Měla příležitost pracovat na módní akci s modelkami a udivilo mě, že i ony tohle prádlo používají. Prý, aby nebylo vidět faldíky. U mě to zjištění vyvolalo záchvat smíchu, načež jsem děvčatům předvedla v praxi, jak takový faldík vypadá a pro změnu měly záchvat smíchu zase ony. Nálada se tehdy dost uvolnila. Prostě stahovací prádlo je univerzálním pomocníkem pro ženy, které chtějí mít hladkou siluetu.
Protože vlastním už více kousků, dovolím si pár rad
Rada 1
Dbejte na materiál, musí Vám být příjemný, bezprostředně se dotýká vašeho těla a u stahovacího prádla to platí dvojnásob. Pokud si hned nejste jisté pocitem příjemného komfortu, raději ho neberte.
Rada 2
Nebojte se velikosti o 1 menší, ale přiznejte si napřed svou reálnou velikost.
Rada 3
Volte spíš dlouhé řešení (začíná pod prsy, končí na stehnech), zabráníte tak přesunu tukových polštářků na jiné místo.
Rada 4
Nebojte se praní. I když výrobci často vyžadují ruční, naše moderní pračky mají i velmi šetrné programy a na ty já peru. Na kvalitu to nemá vliv, některé kousky mám více jak 3 roky a počet praní jistě překročil několik desítek.
Rada 5
Soft control (to je lehký stupeň stažení) je spíš pro vyhlazení lehkých nerovností u dívek a žen, co skoro nejsou baculky 🙂 pro jistotu bych volila MID nebo MAX control.
Rada 6
Oblékejte se samy, nedá se u toho udržet vážnost ani šmrnc. Nebo stahovací prádlo vezměte jako společenskou hru na ženském večírku, hodně se zasmějete.
V současné době jsem objevila stahovací prádlo s účinkem proti celulitidě s mikrokapslemi kofeinu a hodlám ho vyzkoušet. Pomerančová kůže odolala veškerým mým pokusům se jí zbavit, tak proč nezkusit i tuhle variantu.
Plusy
- Vyhladí kontury postavy
- Zabrání prorýsování kalhotek
- Vytvaruje tak, že je možné mít o číslo menší velikost šatů
- Existují designově krásné kousky (s krajkou)
Mínusy
- Těžko se do nich nasoukává
- Je v nich o něco větší teplo
- Strávíte trochu delší čas na toaletě při úpravě
- Nelze nosit stále (3 – 4 dny v týdnu)
Oblékání je někdy zábava a někdy za trest. Osobně to mám jako na houpačce a podle nálady, ale někdy je móda prostě úžasná záležitost, takže mi stojí za to o ní napsat. Takže pokud jste nečetli peripetie v tanečních, doporučuji třeba zjistit něco o denimu (džínsovina) a nebo jak se obléknout do veder.
